Život-smrt-znovuzrození- znovu život.
V Severní Indii na západním břehu řeky Gangy ve státě Uttarpradéš leží starobylé město Varanasí, jehož historie sahá údajně až do doby před 5000 lety (nikdo to však nemůže potvrdit). Je to nejstarší město v Indii a pravděpodobně nejstarší město na světě.
Varanasí je nazýváno také Káší (Město světel) nebo Benáres a je považováno za Šivovo město.
Hinduisté z celého světa se sjíždějí do svatého města Varanasí nejposvátnější hinduistického města. Věří, že Ganga je posvátná řeka, která má schopnost očistit hříchy a umožnit mokšu, což je osvobození z cyklů znovuzrození. Proto mnoho lidí touží, být po smrti spáleno právě na ghátech ve Varanasí, aby jejich popel mohl být rozptýlen v posvátných vodách Gangy.
Jakmile je tělo po smrti obřadně spáleno a popel rozprášen do posvátné řeky Gangy, duše zemřelého dosáhne osvobození a vystoupí z koloběhu reinkarnací.
Pohřební rituály se konají na dvou Ghátech (schody).
Nejdůležitější je Manikarnika Ghát (Manikarnika přeloženo ze sanskrtu znamená naušnice) a Harishchandra Ghát, jeden z nejstarších dochovaných ghátů ve Váránasí. Nese jméno mytického krále Harish Chandry, který se prý osobně podílel na jeho výstavbě.
Oheň na těchto Ghátech hoří už více jak 3500 let. Posvátný oheň nikdy nezhasíná.
Pohřební rituály jsou prováděny bez emocí a nářku. Ženy se nemohou účastnit spalování, zůstávají doma, kde truchlí. Na místě uvidíte, pouze ženy turistky.
Když někdo zemře, jeden ze členů rodiny, nejčastěji nejstarší syn, se musí nechat kompletně vyholit a na důkaz smutku se zahalí do bílého plátna.
Spaluje se nepřetržitě 24 hodin denně, Sedm dní v týdnů. Denně se spálí 200-250 těl.
Kremace však není levnou záležitostí a zpopelnění na známém ghátu Manikarnika si mohou dovolit pouze zámožnější rodiny. Na spálení jednoho těla je potřeba 350 kg dřeva. Minimum je 150 kg. Používá se dřevo santalové, levnější mangové nebo jiné.
Chudší věřící se musí spokojit s kremací na ghátu Harishchandra.
Ceny dřeva jsou vysoké a ne každá rodina si tento obřad může dovolit. Proto město postavilo klasické krematorium, kde se spalují těla za rozumný paušál. Prakticky zde končí pouze bezdomovci, neboť vnitřní náboženské přesvědčení je tak silné, že rodina je ochotna se zadlužit či prodat dům, aby jejich rodinný příslušník odešel ze světa tím správným způsobem
Do Varánasí chodí svůj život dokončit statisíce lidí z celé Indie. V hospicu za ghátem Manikarnika, čekají na svou smrt i několik let.
V hinduistické tradici existují určité skupiny lidí, kteří nejsou spalovány na ghátech ve Varanasí.
Tyto těla jsou zatíženy kameny a ponořeny do posvátné řeky Gangy.
Je důležité respektovat místní obyvatele a tradice během návštěvy těchto míst. Fotografování kremací je zakázáno. Rituál spalování je prováděn s respektem a úctou k zemřelému.
Pohybovala jsem se mezi lidmi na Ghátu Manikarnika s pokorou a vděčností.
Bylo to velmi silné místo. Zápach z hořících těl jsem necítila.
Děkuji, že mi bylo dovoleno fotit a natáčet.
Cítila jsem duševní klid.
S úctou
Věra Hrušková
Video k shlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=7OW1RArWPIA&t=12s