Smrt je součástí života

Život-smrt-znovuzrození- znovu život.

V Severní Indii na západním břehu řeky Gangy ve státě Uttarpradéš leží starobylé město Varanasí, jehož historie sahá údajně až do doby před 5000 lety (nikdo to však nemůže potvrdit). Je to nejstarší město v Indii a pravděpodobně nejstarší město na světě.

Varanasí je nazýváno také Káší (Město světel) nebo Benáres a je považováno za Šivovo město.

Hinduisté z celého světa se sjíždějí do svatého města Varanasí nejposvátnější hinduistického města. Věří, že Ganga je posvátná řeka, která má schopnost očistit hříchy a umožnit mokšu, což je osvobození z cyklů znovuzrození. Proto mnoho lidí touží, být po smrti spáleno právě na ghátech ve Varanasí, aby jejich popel mohl být rozptýlen v posvátných vodách Gangy.

Jakmile je tělo po smrti obřadně spáleno a popel rozprášen do posvátné řeky Gangy, duše zemřelého dosáhne osvobození a vystoupí z koloběhu reinkarnací.

Pohřební rituály se konají na dvou Ghátech (schody).

Nejdůležitější je Manikarnika Ghát (Manikarnika přeloženo ze sanskrtu znamená naušnice) a Harishchandra Ghát, jeden z nejstarších dochovaných ghátů ve Váránasí. Nese jméno mytického krále Harish Chandry, který se prý osobně podílel na jeho výstavbě.

Oheň na těchto Ghátech hoří už více jak 3500 let. Posvátný oheň nikdy nezhasíná.

Pohřební rituály jsou prováděny bez emocí a nářku. Ženy se nemohou účastnit spalování, zůstávají doma, kde truchlí. Na místě uvidíte, pouze ženy turistky.

Když někdo zemře, jeden ze členů rodiny, nejčastěji nejstarší syn, se musí nechat kompletně vyholit a na důkaz smutku se zahalí do bílého plátna.

Spaluje se nepřetržitě 24 hodin denně, Sedm dní v týdnů. Denně se spálí 200-250 těl.

Kremace však není levnou záležitostí a zpopelnění na známém ghátu Manikarnika si mohou dovolit pouze zámožnější rodiny. Na spálení jednoho těla je potřeba 350 kg dřeva. Minimum je 150 kg. Používá se dřevo santalové, levnější mangové nebo jiné.

 Chudší věřící se musí spokojit s kremací na ghátu Harishchandra.

Ceny dřeva jsou vysoké a ne každá rodina si tento obřad může dovolit. Proto město postavilo klasické krematorium, kde se spalují těla za rozumný paušál. Prakticky zde končí pouze bezdomovci, neboť vnitřní náboženské přesvědčení je tak silné, že rodina je ochotna se zadlužit či prodat dům, aby jejich rodinný příslušník odešel ze světa tím správným způsobem

Do Varánasí chodí svůj život dokončit statisíce lidí z celé Indie. V hospicu za ghátem Manikarnika, čekají na svou smrt i několik let. 

V hinduistické tradici existují určité skupiny lidí, kteří nejsou spalovány na ghátech ve Varanasí.

• Děti do 12 let= Věří se, že jsou čisté, bez hříchu, proto nepotřebují rituál spalování pro dosažení mokši
• Těhotné ženy= Jsou považovány za čisté a také nepotřebují spalování
• Sádhu nebo bába (svatí muži) = jsou považováni za osvobozené od hříchu a cyklu znovuzrození
• Lidé uštknutí kobrou= tito lidé dostali mókšu od boha Šivy
• Malomocní lidé nebo lidé s infekcí…

Tyto těla jsou zatíženy kameny a ponořeny do posvátné řeky Gangy.

Rituál očisty těla před spálením

1. Tělo zesnulého je pečlivě omyto v 5 různých roztocích. Tělo rovněž dostane 5 různých masáží podle 5 různých prvků= voda, vzduch, prostor, oheň a země. Tím se odstraní nečistoty a symbolicky se očistí. Vždycky masáž provádí ženy ženám muži mužům.
2. Po omytí je tělo zabaleno do látky, obvykle bílého plátna. Tato látka symbolizuje jednoduchost a očistu.
3. Tělo je přeneseno na ghát na nosítkách z bambusu. Jsou posypány žlutými a oranžovými květy. Za zpěvu mantry Ramnamsathe.  Ram= bůh, nam= jméno, sat = pravda. Boží jméno je pravda. 
4. Čtyři muži nesou tělo k řece, kde se provádí poslední koupel. Nejdřív tělo namočí do vody na očistu. Potom tělo vytáhnou ven a položí nosítka zpět na schodiště.  Celé tělo je pokryto látkami. Odstraní látku z obličeje a nejstarší syn dá 5x vodu z Gangy do úst toho mrtvého člověka. 5x protože je pět elementů.  Věří se, že tato koupel očistí duši a připraví ji na další život.
5. Ve chvíli, kdy je volná některá z připravených hranic, donesou nosítka sem a položí tělo na hranici.  Poté příbuzní v čele s nejstarším synem několikrát hranici rituálně obcházejí, provádějí modlitby a recitují posvátné mantry. Ty mají pomoci duši při jejím putování. Oheň pak svými plameny tělo postupně pohlcuje.
6. Význam ohně. Kremace probíhá na ghátu (schodišti vedoucím do řeky). Oheň symbolizuje transformaci a osvobození duše. 
7. Když je tělo téměř spálené, ranou kyjem se otevře lebka, aby duše zemřelého mohla odejít. Po shoření těla se popel rozptýlí v posvátné řece Gangy, což symbolizuje návrat do pěti elementů přírody a osvobození duše.
8. Spálení těla trvá někdy i více než 3 hodiny. Pánevních kosti a některé další části neshoří. Tyto části se z popela vyberou, zatíží kamenem a jsou vhozeny do řeky. Ten, kdo ostatky do řeky hází, je otočen k posvátné řece zády a nesmí se otočit. Duše může tak v klidu odejít.

Je důležité respektovat místní obyvatele a tradice během návštěvy těchto míst. Fotografování kremací je zakázáno.  Rituál spalování je prováděn s respektem a úctou k zemřelému. 

Pohybovala jsem se mezi lidmi na Ghátu Manikarnika s pokorou a vděčností. 

Bylo to velmi silné místo. Zápach z hořících těl jsem necítila.

Děkuji, že mi bylo dovoleno fotit a natáčet. 

Cítila jsem duševní klid. 

S úctou

Věra Hrušková

Video k shlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=7OW1RArWPIA&t=12s