Hrníčky s příběhem

Věra Hrušková27.1. 20220

Stalo se už tradicí, že po lekcích si někteří z Vás rádi vypijete kávu nebo čaj.

Naše původní hrníčky s logem SPORT PERFEKT vystřídaly nové, které jsem nechala vytvořit na zakázku.

Více jak rok jsem hledala po obchodech, e-shopech, ale nic nesplňovalo mou představu.

Až na mě vykoukla upoutávka naší klientky Zdeňky Orlíkové na její nové webové stránky http://www.orlikovi.net

Koukla jsem a věděla, že je to přesně ono, co jsem tak dlouho hledala.

Domluvily jsme se na osobní schůzce a já se za ní rozjela do její útulné dílničky v Jezdkovicích.

Vysvětlila jsem jí svou představu, zadala zakázku a těšila se až si ji vyzvednu.

Naše hrníčky mají příběh

Hurá hrníčky jsou na světě, zakázka je hotová. Vyjíždím z Opavy do Jezdkovic je po dešti.

Přebírám zakázku je nádherná. Jemná, něžná. Cítím z ní duši i srdce. Jsem šťastná.

Vypijeme si se Zdeničkou lahodné kafíčko, které nám připravil její manžel, pomazlím se s pejskem. Ještě pořídím pár fotek, naložím hrníčky do kufru a vyrážím.

Cestu znám  Najednou se rozhodnu, že pojedu zkratkou. Přitom nespěchám.

Po několika metrech se asfalt, mění v kamenitou cestu. Říkám si to je divné, ale jedu dál….

Po dalších metrech je cesta zarostlá vysokou travou a já se jen modlím ať neurvu výfuk.

Teď už vím, že tudy cesta nevede. Chci auto otočit, ale nejde to. Cesta je úzká, plná výmolů, pokrytá bahnem a vodou. Hlavně, ať nezapadnu.

Hlavou se mi honí myšlenky, zrychluje se mi dech. Říkám si Věrko klidně zhluboka dýchej (ještě, že cvičím jógu) Věřím, že to zvládnu. Zklidňuji se….

V dálce vidím lesní posed, tam přece musí vést cesta. Jedu dál. Jen tak , tak nezapadnu do výmolu plného bahna. Míjím posed a cesta nikde. Uklidňuji se za tou zatáčkou u lesa bude cesta. Už jen pár metrů a ejhle za zatáčkou není cesta, ale plot a vrata.

V hlavě jako by projel blesk nesmíš zastavit. Přidávám plyn už jsem skoro před vraty, zatáhnu ruční brzdu auto se otáčí téměř na místě do směru, který vede zpět.

Cítím spálené pneumatiky.

Modlím se, abych nezapadla do výmolů, naštěstí si celkem pamatuji kde jsou 

Věřím si, že to zvládnu. Vysoká tráva na cestě- necestě mizí, kameny, asfalt.

Hurá jsem zpět na cestě směr Opava. Parkuji auto za domem, ve kterém bydlím. Auto je špinavé a přivezla jsem si asi polovinu louky  Do kufru auta se raději ani nedívám ty otřesy hrníčky nemohly přežít.

Druhý den opatrně nakouknu do kufru auta. Jupí jsou všechny celé.

Zdeničko děkuji kvalitní práce.